Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Je to věru zvláštní pocit slyšet v roce 2021 GAMMA RAY a uvědomit si při tom, že tahle kapela navzdory všemu (ne)dění v jejích řadách v posledních létech přece jen žije. Poslední studiové album „Empire Of The Undead“ se datuje rokem 2014, kapelu poté posílil zpěvák Frank Beck, aby se ústřední mozek Kai Hansen mohl více věnovat kytaře, ale až na nějaké ty koncerty s ním se toho více nekonalo. Neboť jak známo, přišel čas na reunion HELLOWEEN, a tomu zkrátka muselo jít z cesty úplně všechno, GAMMA RAY nevyjímaje.
Ani doba covidová tomu nijak extra nepřidala, a tak se to vlastně rovná malému zázraku, že třicet let existence metalových Gamma paprsků si můžeme připomenout přímo s kapelou samotnou a ne jen sami doma u sbírky CD s kapesníčkem v ruce.
Živá nahrávka ke kulatému výročí, zmíněnému i v jejím názvu, vznikla při vystoupení kapely bez publika 27. srpna 2020 v multifunkční aréně v Düsseldorfu, odkud byla v souladu s tehdejšími covidovými restrikcemi streamována do celého světa. To jí samozřejmě znatelně ubírá na zachycené atmosféře, nicméně samotná kapela se tím nenechává zastrašit a navzdory tomuto faktu nabízí „živák“ se vším všudy. Tedy zejména pečlivě vybraným setlistem, žádnými zbytečnými studiovými úpravami navíc a jedním velmi milým hostem, kterého byste tu možná úplně neočekávali, ale který sem samozřejmě patří.
Ano, na pódium v Düsseldorfu se objevil i Ralf Scheepers, který si v GAMMA RAY v úplných počátcích střihnul pětiletku a mnoho písní z jeho „období“ patří dodnes k tomu nejreprezentativnějšímu, co kapela má. A je jistě zajímavé, že zatímco (alespoň tedy na zvukové nahrávce) jeho nástup na pódium není nijak zdůrazňován či oslavován, poté, co se v „Lust For Life“ opře do mikrofonu, je zkrátka hned slyšet, že je jednoduše zpěváckou extratřídou, což si, při vší úctě, o Frankovi Beckovi netroufám tak úplně tvrdit.
Staré křivdy ale na téhle nahrávce nehrají pražádnou roli a i proto je samozřejmě radost jí poslouchat. V úvodu se ukáže, že skladby typu „Avalon“ nebo „Empathy“, pocházející z pozdějších a ne tak vřele přijímaných alb „GAMMY“, se tahákům v závěru nahrávky vyrovnají s naprostou jistotou, aby zhruba od poloviny s „Rebellion In Dreamland“ vypukla totální oslava zlatého fondu kapely, jíž tři přítomná sólová hrdla skutečně nesmírně sluší, ať už se na té které skladbě podílejí jakkoliv. A jen tak mimochodem zjistíte, že ten Frank Beck se nakonec dá taky docela dobře vstřebat.
Živé nahrávky nebývají obyčejně nijakým zásadním tahákem, pokud ovšem nejde o album IRON MAIDEN anebo album vaší oblíbené kapely. A i když zrovna GAMMA RAY jsou asi oblíbenou kapelou leckoho, je nutné uznat, že „30 Years Live Anniversary“ má v sobě i tak něco navíc, něco, co člověka nutí se k albu znovu a znovu vracet, přestože je to právě „jen“ onen vzpomínaný „živák“. A právě atmosféra nejen na pódiu, ale i ve společnosti v roce 2020, nostalgie, umělecké provedení a konečně i samotná oslavná příležitost, to všechno mě nutí prohlásit tuhle nahrávku za naprosto vynikající (a v hloubi duše doufat, že to není naposledy, co o GAMMA RAY slyšíme).
1. Induction
2. Dethrone Tyranny
3. New World Order
4. Avalon
5. Master of Confusion
6. Empathy
7. Rebellion in Dreamland
8. Land of the Free
9. Lust for Life
10. One with the World
11. The Silence
12. Armageddon
13. Heading for Tomorrow
14. Send Me a Sign/Outro
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.
Fínsky melodicky death so štipkou blacku som objavil až tento rok, ale hrali mi v aute i doma celé leto. Ich siedmy album som teda privítal s rozkročenou náručou a oni ju naplnili po okraj. Nič prelomového, skrátka ich osvedčená kvalitka.
Třicet let po založení je HORNA ve formě. Starý kozel Ville Pystynen, nestor finské blackové scény, za to umí vzít. Ostrý vysypaný BM, halekavá finština a taky rock'n'roll. A skvělé nápady, třeba ústřední melodický motiv v "Hymni II" z hlavy nedostanete.
Hleďme, kolega Noisy deklaruje SACRILEGE. Inu, SARCASM jsou jati hluboko v deathmetalových devadesátkách (založeni 1990, reaktivováni 2015) a navíc mají i blackový "edge". Jsou tam i DISSECTION, jinak je to spíše standardní, ničím nevybočující deska.